Nikdy se to nestalo na lavičce v sadu
Nikdy necítil, neposlech přátelskou radu
Snad ani neby(i)lo v něm na poplach
Uhýbal pohledem, zabitý sebevrah

Ať třeba na mysl všechno mu přišlo
Říkal si výmysl, proto to vyšlo
Umíral hlady a měl jen žízeň
Neviděl klady, nezasel sklizeň

Viděl dva lidičky, ti se měli
Jak on jim záviděl, oni věděli
Vždy skrze hol se na ně díval
Hořké pauzy přál i proklínal

Pak přišla rána, dost tvrdý úder
Byla mu zima, led z cizích ker
Slova špatná ozvěnou blesku
Ta byla špatná a ten bez lesku